Ale negativa jsou jako inkoust. Jinak čistou vodu zabarví a co naplat, čistá voda už není čistá a nikdo ji modrou pít nebude.Zkrátka by byla velká úleva, kdyby se nehledaly příčiny neúspěchů tam, kde nejsou a pozornost se obrátila ke skutečnostem, které vrhají na krásu ODS temné stíny:

1. Marnění peněz na straně jedné a úspory na těch nejnevhodnějších místech na straně druhé.

Například investice do projektů s pochybným nebo žádným efektem (IT projekty různých institucí) na straně jedné procházejí, na straně druhé se šetří na slabších a nemocných, kteří se nemohou ani bránit. Takové počínání je ve slušné společnosti naprosto nepřijatelné. Lidé jsou připraveni šetřit, ale musí vidět, že to má smysl. Určitě pochopí rozumné ohodnocení lékařů zachraňujících životy a zdraví a určitě nepochopí vysoké odměny těm, za kterými nejsou výsledky, ale problémy. Ve společnosti se stručně řečeno zakořeňuje pocit, že se šetří proto, aby se peníze jinde promarnily nebo dokonce rozkradly.

2. Nespravedlnost.

Některým všechno projde, někomu neprojde nic. Tak lze shrnout pocity mnohých občanů. Lidé odpovědní za obrovské finanční částky je nechají kamsi podezřele vysublimovat bez vyvození odpovědnosti, zatímco prostý občan je vystaven sankcím za každý přešlap. Zvůle exekutorů je hrozivá a zákony ji umožňují. Banky prověřují každého malého žadatele o úvěr skrz naskrz, musí ručit dostatečnou protihodnotou, musí se pojistit, musí leccos, protože banka přece musí eliminovat riziko. Čím ale tedy ručí velcí žadatelé, kteří sem tam připraví banku o stamiliony nebo dokonce miliardy? Pan ex-poslanec Wolf zpronevěří údajně 11 milionů, ale je odsouzen k zaplacení 5 ti milionů. Zbylé miliony se přemění v roky za mřížemi. Poslanec Pekárek si řekl o úplatek milion korun a jde na pět let za mříže. Nikdo nemluví o tom, zda tuto částku vůbec dostal, zatímco je zřejmé, že kolem IZIPu dva europoslanci kamsi odklonili stamiliony a nestane se jim vůbec nic, naopak zastávají i nadále všechny své ctihodné funkce jako morální ikony.

3. Nedůvěryhodnost.

Dát si dvě a dvě dohromady nedá často až takovou práci a když někdo tvrdí, že to nejsou čtyři, pak je to se získáním důvěry poněkud těžké. Například pan poslanec Boris Šťastný jako předseda Zdravotního výboru PS PČR říká, že zdravotnictví nemůže dostat žádné další peníze, které potřebuje pro zachování úrovně služeb. Důvodem je, že není kde brát, protože je krize a šetří se všude. Ovšem stejný pan poslanec se bil všemi silami za nezavedení milionářšké daně z důvodu, že by to bylo amorální. Šetřit na zdravotně postižených však pro člověka „kopajícího za zdravotnictví“ amorální evidentně není.

Toto jsou doslova bradavice na nose, se kterými i jinak pohledná žena nevyhraje žádnou soutěž krásy – a i jinak dobrá strana nevyhraje žádné volby.