Slovo v médiích Zpět na výpis

Omluva je umění

Názory | Dnes, 10:58

Je zajímavé, jak strašně těžké je pro některé politiky umění omluvit se, když je to na místě. Jako kdyby šlo o nějakou slabost a přiznání chyby. Jenže když se chyba stane, je většinou stejně vidět a omluva potom aspoň ukáže, že dotyčný si jí je vědom. I toho, že ji ostatní vnímají a že je slušné se za ni omluvit.

Tolik obecná rovina. A teď konkrétní případ: rebelové nepoložili vládu výměnou za velmi lukrativní pozice a předsedkyně dolní komory Parlamentu, paní Miroslava Němcová se „za trafiky“ omluvila. Tím si ovšem vysloužila ostrou kritiku z řad jiných členů ODS: co si to dovolila udělat, měla by složit mandát, protože díky takovému obchodu ho vůbec má, není loajální ODS apod. Hmmmm.

Problém tedy někteří, jako například pan poslanec Boris Šťastný nevidí v tom, jaké praktiky se používají, ale v tom, že se za ně někdo omluví. Někdo, kdo si je vědom toho, jak navenek takové počínání působí a je schopen dopad zmírnit aspoň právě omluvou. Navíc někdo, kdo na to má plné právo. Když někdo pociťuje krok jiného jako problematický nebo dokonce neférový, snad se ještě může omluvit bez toho, aby byl napadán. Ostatní mu by měli být naopak vděčni. Místo toho omluvu označují za „hloupou, populistickou“. Výborně, ono tedy v poslední době je hodně slušných výroků označováno za „populistické“. Je to taková opravdu hodně hloupá móda.

Možná v tomto případě s trafikami nešlo situaci řešit jinak, pokud se vláda chtěla ještě za každou cenu udržet. Možná bylo nutno tzv. rebelům nabídnout zajímavou protislužbu za to, že vládu údajně kvůli daním neshodí. Možná je to pro řadu lidí i svým způsobem pochopitelné, že v politice je „něco za něco“. Ale jsou i lidé, kteří takové kroky vnímají jako nevkusné, řečeno eufemisticky. Kdo má empatii a ví, že lidé podobné kroky vnímají s velkým znechucením, cítí potřebu se omluvit. A to plně chápu a velmi si toho cením.

Rozhořčení kritiků omluvy se opírá o tvrzení, že je zcela obvyklé, že dlouhodobě vysoce postavení členové strany získávají lukrativní místa do své další pracovní etapy. Znamená to tedy, že je jedno, jak se takoví členové chovají, jaké mají výsledky za sebou, zda běhěm působení v politice nezpůsobili víc problémů než užitku? Mohou dokonce získat taková místa díky zneužití své pozice, do které se koneckonců dostali jen díky zvolení ostatními, které v krajním případě budou vydírat stylem „buď pozice, nebo shodíme vládu“ apod.?

Zajímavé je, že na jedné straně pravice klade důraz na schopnosti jednotlivce a na to, že se má o sebe postarat sám. Sám se o sebe má postarat i člověk, který to s ohledem na svůj zdravotní nebo jiný handicap sotva může zvládnout. Nároky na něho jsou kladeny často velmi bezohledně.

Ovšem jistí politici,  ač sami zdrávi, schopní, plní zkušeností a kontaktů se o sebe nemají postarat sami, ale mají dostat skvělá místa bez toho, aby se poměřili s konkurencí. A když už se to děje, pak si položme otázku, zda omluva není na místě?

Komentáře

Reagovat na příspěvek

(email nebude zveřejněn)

 

Vyplňte následující slova bez mezery: No Spam

Upozorňujeme, že příspěvky obsahující vulgární výrazy, reklamu, či příspěvky nevztahující se k tématu mohou být smazány.