Amnestie sama o sobě je obvyklá záležitost, co však obvyklé v případě poslední amnestie pana prezidenta Klause není, je ta část, které ukončuje stíhání podezřelých z nejrůznějších kauz, kdy vyšetřování trvá déle než osm let. Představme si tedy například případ H-Systému. Tehdejší tzv. „manažeři“ okradli zájemce o slibované bydlení o jejich úspory, což byla první zlá věc, která je potkala. Nejde vždy jen o peníze, je potřeba za nimi vidět lidské osudy a dost pravděpodobně mnohdy zničené životy, kdy mnohaleté úspory byly s důvěrou vloženy do na první pohled seriózního projektu, který se neuskutečnil a lidé o finance jednoduše „přišli“.

Tyto lidi potkala druhá zlá věc: vyšetřování celé záležitosti se nesmyslně táhlo mnoho let. A do třetice všeho zlého přišel pan prezident s názorem, že když je vyšetřování tak dlouhé, bude lépe viníky rovnou osvobodit. Doufám, že se nikdo nediví, když okradení občané po trojím příkořím, kterým si museli projít, žádné spravedlnosti v tomto státě věřit nebudou. A s nimi všichni ti, kteří vědí, že se mohou kdykoliv ocitnout v podobné situaci.