Milí přátelé, milí příznivci i odpůrci politiky,

tyto stránky byly původně zvoleny jako jeden ze způsobů, jak navázat kontakt.s občany během mého poslaneckého mandátu, kterého jsem se ujala jako náhradnice na zbytek volebního období v září 2009 poté, co byly zrušeny předčasné volby. Po jeho uplynutí tyto stránky zůstávají prostorem nejen pro vlastní názory a zároveň ventilem pro pocity a dojmy. Polemika s nimi i reakce jsou vítány a předem za ně děkuji.

Mělo se tedy jednat zpočátku o stránky převážně politické, ale protože jednak už poslankyní nejsem a jednak mě už delší dobu z praktik na politické scéně obcházejí velké rozpaky, staly se soukromými se soukromými názory . Nicméně pokud zde jsou vyjádřeny názory na politické dění, pak proto, že politika ovlivňuje každého z nás velmi silně, a to ať chceme nebo nechceme, ať se jí aktivně účastníme nebo nikoliv. Každý z nás je objektem politických rozhodnutí a zákonů. Kdo zastává názor, že se ho politika netýká, žije v neblahém sebeklamu a svou nečinností ovlivňuje dění víc, než si chce připustit. Demokracie dává možnost názorové pestrosti, tak ji pojďme využít…dokud to jde :-)

S přáním všeho dobrého včetně dobré víry v existenci rozumné a slušné politiky, navzdory etapám, kdy se v ní musí jen doufat, protože věřit je těžké :-)

Monika Hašková

Proč jsem členkou jedné z politických stran?
21.5.2012

Abych mluvila pravdu, musím bohužel použít jednu z nejotřepanějších odpovědí: protože pokud člověk chce aspoň minimálně ovlivňovat pravidla a principy systému, ve kterém žije, pak mu nic jiného nezbývá. Je to jediná cesta, jak neříkat svůj názor do prázdna. Jak moc je akceptován, to je už jiná otázka. Ale šance tu je. Cesta říkat „moudra v hospodě“ tuto šanci nedává vůbec žádnou.

Proč volím ODS?

Protože v parlamentní demokracii má člověk volbu volit nebo nevolit. Pokud nevolí, dává hlas napospas jiným, a proto je lepší volit. Když někdo dodá, že „menší zlo“, pak mu to neberu. I menší zlo je lepší než větší, to je bohužel realita. Těžko se někdo stoprocentně ztotožní s programem jedné strany, a těžko se někomu líbit každý krok a každý představitel strany, kterou volil. Ale přesto je důležité se rozhodnout a zvážit, která ze stran nabízí reálná řešení, která spravedlivější a která pouze slibuje nesplnitelné.

KSČM nabízí sliby a režim, který má za sebou historii ničící lidské osudy nebo dokonce životy. Režim, který devastoval morálku za fasádou libozvučně znějících hesel a který dnes ničí Severní Koreu. Nemyslím, že se tam lidem žije dvakrát dobře. Jinak řečeno, žije se jim hrozně.

ČSSD má v názvu „sociální“, což je mi hodně blízké, protože mám sociální cítění. Bohužel v praxi neprokazuje, že je schopna zajistit dodržení svých slibů veřejnosti. Tedy schopna možná je, za cenu, že si na všechno půjčí. Ovšem takto schopen plnit sliby by byl každý, protože půjčit si na život a nestarat se o budoucí zúčtování i s úroky není nic těžkého. Řešení dluhů se posunuje do budoucna a úroky se nabalují a nabalují….nechtěla bych být v budoucnu svědkem toho, jak celý stát ekonomicky padne na dno pod tíhou neufinancovatelných dluhů.

Potom zde máme menší parlamentní nebo neparlamentní strany, které v člověku zanechávají rozpaky. Každá z jiných důvodů. Příklad Věcí veřejných je nejkřiklavější: nová parlamentní strana volající po konci dinosaurů…je dobře, že už víme, čím a kým chtějí Věci veřejné tyto „dinosaury“ nahradit. Politická „kultura“ zažila díky „Véčkám“ šoky jako nikdy předtím a skandály zcela nových rozměrů.

Dívám se ráda na Politické spektrum, kde představují své názory neparlamentní strany. A světe div se, je to náročné vybrat si rozumného řečníka z těchto stran. Výjimky existují, ale malé a je jasné, že taková strana v lepším případě nedisponuje dostatkem kandidátů na politické funkce, v horším nemá vůbec žádné.

Tak a jsme u ODS. Stejně jako člověk nesouhlasí stoprocentně s jiným člověkem, nemůže ve všem souhlasit ani s politickou stranou. Přesto základní směr v důležitých otázkách, jakými je například postoj k Evropské unii – nikoliv negativní, ale s oprávněnými výhradami, je většinou logický a vnímající snahu po zdravě fungující společnosti. Že se to ne vždy daří a že má nemálo nevyřešených nebo podezřelých kauz v řadách svých představitelů? Bohužel ano a hluboce mě to trápí. Snažím se takové lidi nevolit a volit ty, které osobně znám a jejich práci vnímám jako kvalitní a osobnost jako lidsky slušnou. Neříkám, že se mi nevyhýbá občas zklamání, ale když se rozhlédnu kolem, stále mohu doufat, že se najde i dost těch, kteří důvěru nezklamali a nezklamou.

Zazněl pojem „sociálního cítění“. To, že má politická strana v názvu „sociální“, je pro ni velká výhoda. Máme tu totiž jakousi automatickou asociaci, že jiné strany jsou tedy asociální. Naštěstí tomu tak není. Opravdu si nemyslím, že se důchodcům nebo postiženým lidem vedlo v tzv. socialismu lépe, nebo že se jim vede lépe ve zmiňované Severní Koreji. ODS hovoří o „spravedlivém“ sociálním systému, kde jsou dávky nezneužívané těmi, které je nepotřebují, a o to víc jsou podporováni ti, kteří jsou v opravdové nouzi. Na rovinu si bohužel myslím, že tady má ODS ještě velký dluh. Nemyslím si, že se zde slabším, nemocným nebo postiženým občanům vede tak dobře, jak by se vést mohlo a hlavně mělo – zkrátka nezastávám názor, že se pro ně dělá dost. Obecně měřím vyspělost společnosti tím, jak se umí postarat o bezmocné, a ne o mocné. O ty se každý režim umí postarat celkem dobře…

Proč jsem zastáncem parlamentní demokracie?

Protože přes všechny nedostatky považuji systém parlamentní demokracie za jediný životaschopný a relativně spravedlivý. Proč? Nemám jiný recept, jak dát každému občanovi právo spoluovlivňovat svoji současnost a budoucnost, než volbami politických stran nebo nezávislých kandidátů. Myšlenka občanské společnosti bez politických stran si v praxi neumím představit jinak, než jako nebezpečný chaos, ve kterém budou vítězit ti největší křiklouni či nejvlivnější a nejbohatší (nikoliv ale zaručeně nejlepší) subjekty a zájmové skupiny. Společnost bez jakýchkoliv pravidel, kde si každý může brát právo tvrdit, že mluví „za většinu“ nebo za „rozumné občany“ – ovšem kdo a podle čeho by posuzoval, zda tomu tak opravdu je? Zastupitelská demokracie disponuje mechanismem, který aspoň do určité míry zaručuje transparentnost národní volby politické reprezentace.

Navíc snahy o založení jakýchsi „moudrých stran dobra“ nesoucích už v názvu cosi velmi úctyhodného nikdy neměly dlouhého trvání, protože jejich představitelé se dokázali shodnout jen na tom ctnostně znějícím názvu, ale bohužel už se neshodli na rozdělení funkcí a tím zkrachovaly dřív, než něco stačily předvést. Tím, že se pohádaly o funkce hned na začátku uvnitř sebe sama, okamžitě také popřely nadějně znějící název….a cestu, kterou označovaly jako čestnou.