Do řad ODS mě přivedl tzv. „Sarajevský atentát“, kdy se stalo něco, co člověk pociťoval jako těžce „nefér“, a kdy měl důvod vyjádřit svůj názor na politické dění. ODS-ka to neměla a nemá lehké. Je řada těch, kteří ji stále mylně mají v podvědomí jako „stranu horních deseti tisíc“, ještě ke všemu tak trochu arogantní. Pro jiné má nálepku zakladatelů „tunelářství v ČR“. Jedna věc jsou nálepky, druhá realita. Někdy se lépe pamatuje podsunutá nálepka než se zkoumá realita. To dá totiž víc práce… Myslím, že jedním z nejdůležitějších úkolů v nadcházejícím období před volbami v roce 2006 je přesvědčit nikoliv přesvědčené, ale především zarputilé, že slovo „demokratická“ v názvu strany neznamená „nesociálně demokratická“ jenom proto, že jiná strana má v názvu „sociálně demokratická“. Je zajímavé zodpovědět otázky, za čí vlády bylo vydáváno více prostředků na životní prostředí, za čí vlády byla vyšší podpora bydlení atd. Minulost i současnost zkrátka ukazují, jaké s sebou přináší název strany obsahující „sociální prvek“ výhody. Jako by část veřejnosti automaticky předpokládala, že politický subjekt takto nazývaný podniká kroky jen sociálně prospěšné - a pokud tak snad nečiní, jsou pro to objektivní důvody. Stejná část veřejnosti přijímá i půvabně zrádné zadlužování, jehož půvab spočívá v tom, že slíbit se dá na dluh hned všechno a dluh je pro nezasvěcené „neviditelný“. Zrádnost pak spočívá v tom, že dluh přes zdánlivou neviditelnost existuje a těžko se pak splácí.

Lidé jsou citliví především na svou životní úroveň, kterou vnímají výší cen a výší svých platů. Někdy vzniká dojem, že zatímco strana s přívlastkem „demokratická“ zdražuje snad pro své vlastní potěšení, strana s přívlastkem „sociálně demokratická“ tak činí z důvodů „vyšší moci“. Nepopulární opatření z jejích úst jsou přijímána tak nějak s větším pochopením.          
Stejně tak všechny skandály, výměny premiérů a prazvláštní praktiky sahající od pozemkových machinací až po podporu pana Ratha, který jako novinku chce nařídit fakultním nemocnicím léčit pouze akutní případy a ostatní lékařskou pomoc kamsi „odkládat“ do neurčita (a to odhlédneme od toho, že svůj osobní profil okořeňuje tím, že se veřejně hlásí k bigamii). Zda to s námi myslí dobře, ať posoudí každý sám.

Jako členka místního sdružení Střešovice i jako jeden ze členů Zastupitelstva Prahy 6 v minulém volebním období jsem měla možnost vnímat práci politiků nejen na komunální úrovni z bezprostřední blízkosti. Na kandidátce jsem se objevila jako součást podpory těm, kterým věřím, že pracují a budou pracovat dobře. ODS-ce přeji, aby se jí podařilo přesvědčit voliče o tom, že ODS představuje PRAVici, která symbolizuje PRÁVo na PRAVdu a sPRAVedlnost (nikoliv ve slovech, ale v reálné praxi).  

Monika Hašková