Slovo v médiích Zpět na výpis

Není to jen nostalgie

Články | Včera, 14:16

Průzkumy ukazují, že lidé středního věku nejlépe hodnotí první polovinu devadesátých let. Tedy období bezprostředně po sametové revoluci. V diskusích věnovaných tomuto tématu někteří z odborníků nadnesli možnost, že důvodem u této skupiny lidí je s největší pravděpodobností fakt, že byli tehdy mladí a plni ideálů. Tedy důvodem pro tak kladné hodnocení může být jistá nostalgie. To se samozřejmě nabízí: podvědomě si spojujeme časové úseky se vším, co se k nim váže. A radost z mládí může ovlivnit prožívání všeho možného…

Průzkumy ukazují, že lidé středního věku nejlépe hodnotí první polovinu devadesátých let. Tedy období bezprostředně po sametové revoluci. V diskusích věnovaných tomuto tématu někteří z odborníků nadnesli možnost, že důvodem u této skupiny lidí je s největší pravděpodobností fakt, že byli tehdy mladí a plni ideálů. Tedy důvodem pro tak kladné hodnocení může být jistá nostalgie. To se samozřejmě nabízí: podvědomě si spojujeme časové úseky se vším, co se k nim váže. A radost z mládí může ovlivnit prožívání všeho možného.

Když se nad tím ale zamyslíme, nejsem názoru, že je to nostalgie po mládí, která ovlivňuje vzpomínky na porevoluční období, ale že to jsou velmi reálná fakta. Nelze totiž zpochybnit tyto skutečnosti: po pádu komunismu měli lidé opodstatněnou radost ze svobody, z likvidace ostnatých drátů, možnosti cestovat a volně dýchat, vyjadřovat se bez cenzury, z náhlé dostupnosti dnes již běžného sortimentu zboží, ze změny tzv. „společenského a ekonomického klimatu“ výrazně k lepšímu. Tehdejší „Západ“ byl okouzlen naší cestou ke svobodě. Kurs koruny byl pro něj natolik příznivý, že vnikla ideální symbióza: pro investory i turisty ze „Západu“ jsme byli levnou destinací, pro naše podnikatele a občany se ale přesto otevřela stavidla přísunu nebývalé výše příjmů.

V tomto „mezidobí“ lidé nepovažovali za silnou stránku vlastní bezbřehé sebevědomí a případně drzost, pokud sebevědomí překročí určitou mez. Rvavost kupředu a nahoru jako rádoby důležitý předpoklad pro úspěšný život se teprve začínala rozpínat, ale nebyla v obecném povědomí ještě tak citelná.

Masivní konzum ještě nestačil napadnout mozkové buňky lidí do dnešních rozměrů. Globalizace ještě nepohlcovala malé a střední podnikatele jako žralok akvarijní rybky. Lidé ještě netrávili všechen volný čas v nákupních centrech, protože se teprve plánovala. Bulvár ještě nechrlil tzv. celebrity podle zásady „čím vulgárnější, tím úspěšnější“ v takové zběsilé intenzitě. Dalo by se pokračovat dlouho. Kdo takové pocity sdílí, může trpět nostalgií. Ale ať trpí nebo netrpí, má pravdu.

Zní to jako zpátečnictví? Je to z určitého úhlu pohledu sice možné, ale to už by bylo jiné téma: co je vlastně cesta kupředu a je nutně „všeho víc, všechno rychleji, všechno větší“ vždy nutně pokrokem?

Komentáře

Reagovat na příspěvek

(email nebude zveřejněn)

 

Vyplňte následující slova bez mezery: No Spam

Upozorňujeme, že příspěvky obsahující vulgární výrazy, reklamu, či příspěvky nevztahující se k tématu mohou být smazány.