43. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
Festival plný nápadů

Filmové festivaly jsou filmovými svátky a zároveň eventy první velikosti. Je radostné vědět, že ve velké konkurenci evropských festivalů jako jsou v Cannes, Benátkách nebo v Berlíně, tedy festivalů katergorie A, která klade na organizátory přísné nároky, mají své jméno a zvuk také Karlovy Vary. 

Kolonáda ve světově proslulých lázních se během filmového festivalu počátkem července jako vždy proměnila v jeho symbolickou osu ohraničenou na obou koncích dvěma hotely:

Hotel Thermal: symbol filmového dění. Zde se vítají největší hvězdy na červeném koberci, zde probíhají slavnostní ceremoniály, jak zahajovací, tak závěrečný s udílením cen, zde se diváci účastní velkých premiér, zde je i celé organizační zázemí od ubytovacích agentur po akreditace.
Ne všichni vědí, že hotel Thermal je architektonicky postaven ve tvaru filmové kamery. Nevýhodou je, že tento záměr je zřejmý hlavně z letadla či helikoptéry. A to každý po ruce nemá.

Grandhotel Pupp: symbol festivalového lesku. Zde se odehrávají největší festivalové párty, zde se mohou hvězdy skrýt do malého, ale přesto důležitého prostoru Becherklubu, kde najdou soukromí, zde je také většina významných hostů ubytována.

Ale to je jen začátek a konec hlavní festivalové osy v podobě kolonády. Jinak festival samozřejmě i letos ovládl Karlovy Vary celé. Filmy běžely ve všech kinech i v dalších zajímavých prostorách, večírky, party a diskotéky se odehrávaly také všude, kde to bylo jen trochu možné.

Sehnat ubytování přímo ve Varech a navíc v blízkosti hlavního dění nebylo sice na poslední chvíli úplně snadné, ale pokud návštěvník nebyl omezen financemi a zariskoval, často se mu podařilo získat vytoužený nocleh i na poslední chvíli – to především díky výborně fungujícím agenturám umístěným v Thermalu, které měly stále aktuální přehled o ubytovacích kapacitách.
Pro otrlejší a sportovnější nadšence bylo navíc tradičně k dispozici stanové městečko. Ne že by tam člověk odpočíval úplně v soukromí a v klidu, protože ze stanů se ozývaly do pozdních ranních hodin diskuse o filmech i jásot, ale komu to nevadilo, měl o zábavu postaráno celou noc.

Filmový festival je event gigantických rozměrů. Je rámcem pro řetězec dalších menších eventů, které k němu neodlučitelně patří: nejdřív se podívejme na párty. Jedním z tradičních míst pro jejich konání byla tzv. „Diana“, vyhlídkové místo, kam se ale dalo dojet jen lanovkou. Kdo neměl pozvánku, nenastoupil ani do ní. Svým způsobem to bylo ohleduplné opatření, protože by nezvaný host ztratil zbytečně čas jízdou sem-tam. Diana se stala dějištěm například barrandovské párty. Její organizátoři mohli být spokojeni: potěšila nápaditou výzdobou a působivým programem i efekty. Venkovní i vnitřní prostory zářily do tmy, které ale bylo ponecháno kouzlo tajemna a pohádkovosti. Mezi stromy zavěšené křišťálové lustry se třpytily nad hlavami hostů a budily dojem snové filmové kulisy: tak jak se na Barrandov sluší a patří. Tma byla tím správným zázemím pro atraktivní ohňovou show, nebo pro mladíky vystupující s obrovskou kovovou konstrukcí. Mezi stromy natažené lano a na něm zavěšené dva dlouhatánské bílé šály nejdřív budily dojem dekorace. To ale jen do chvíle, kdy přišla půvabná dívka, která po nich ladně vyšplhala do řádné výšky, ve které předvedla úctyhodnou akrobatickou show. To, že nikdo během zábavy netrpěl hlady, bylo samozřejmostí.

Stejně jako hotely Thermal a Pupp tvoří dva póly kolonády, tvoří dva póly večírkového dění zahajovací a závěrečná párty právě v Grandhotelu Pupp. Jeho honosné prostory se naplní vynikajícím hotelovým cateringem. Dalo by se říci, že zde se najde opravdu cokoliv, po čem chuťové buňky právě touží. Od grilovaných možských specialit po široký výběr sushi. Zábava zde neprobíhá organizovaně, ale naprosto volně. Lidé si povídají, korzují ze sálu do sálu – a po vydatné konzumaci delikates mají možnost aspoň část kalorií vytančit na parketě.

Letos byly ozdobou večírků jako každý rok tváře známé z televize nebo pláten kin. Krása Miss World Tatiany Kuchařové se nedala přehlédnout, stejně jako ženské sošné charisma Andrey Verešové. Oceněná herečka Martha Issová byla poslední večer velmi elegantní a na parketu jedna z nejtemperamentnějších. Mnoho z celebrit nenápadně mizelo po točitém schodišti do Becherklubu: útočiště před novináři a sondujícími pohledy přítomných. Bylo jich tam jistě o poznání více než v „horních“ prostorách přístupným všem hostům. Soukromí občas musí být a je potřeba ho respektovat. Vždyť jinak si ho znémé tváře moc neužijí.

Velkým eventem jsou zahajovací a závěrečný ceremoniál ve Velkém sále hotelu Thermal. Vždy ho prozáří lesk nejen českých, ale i světových hvězd. Jejich příjezd se odehrává v náležitě velkém stylu: doprava luxusní limuzínou a poté procházka po červeném koberci, lemovaném davy fanoušků, fotografů a kameramanů. Tady je ale nutno upřesnit, že pověstný „red carpet“ byl letos zelený. Byl to neobvyklý záměr architekta Martina Chocholouška, který vypracoval koncept festivalu a jeho celou dekoraci. Je pravda, že tato originalita zpočátku některé přítomné novináře zmátla, protože sice před sebou jasně viděli natažený zelený koberec, ale začali pátrat po červeném. Někteří se domnívali, že ten zelený je jen provizorní, aby se ten tradiční „red carpet“ nepošlapal dřív, než dorazí Robert De Niro a jemu podobní. Potom pochopili, že žádný takový hygienický záměr za tím nestojí, pouze záměr architekta. A tak po čistém zeleném „red carpetu“ kráčeli důstojně vážení hosté jako například jedna z velkých hvězd festivalu, německý herec  Armin Müller Stahl, nebo hollywoodská gigastar Robert De Niro s manželkou. Tento charismatický herec vystupoval velmi klidně, důstojně a vlídně. Přijel si do Varů přebrat významnou cenu z rukou ředitele filmového festivalu Jiřího Bartošky: Křišťálový glóbus. Potěšil odvahou a humorem, se kterými se pustil do děkovné řeči v naší velmi komplikované mateřštině. O tom, že herec jeho formátu nezůstane u obvyklých snadných výrazů jako je výraz „děkuji,“ svědčí fakt, že jeho proslov v češtině obsahoval i slova jako „vřele“. „Velmi“ by se vyslovovalo jiste lépe, ale co by to bylo za výzvu? Moderátor Marek Eben a ředitel Jiří Bartoška svého významného hosta nešetřili: když se zeptal, zda je jeho výslovnost v pořádku, mírně kriticky, ale zato upřímně, odpověděli, že „skoro“.

Zahajovací ceremoniál ale není jen o představení poroty, hostů a předání cen. Musí mít styl, nápad. Zmíněný architekt Martin Chocholoušek se postaral o výzdobu a dekoraci, ale důležité byly i další kreativní nápady. Samotné zahájení proběhlo zcela originálně, a to zásluhou bratří Cabanů. Nápad natočit film přímo před zraky přítomných v sále stál za to. Pódium bylo rozčleněno do několika dekorací, ve kterých odehráli herci s rekvizitami v reálném čase příběh. Děj přímo snímaný kamerami a rovnou promítaný na plátno byl akční, ale stejně jako on přitáhla pozornost diváků ta kouzelná hra s magií natáčení. Podle všeho televizní diváci nemající až takovou možnost sledovat obojí: jak natáčení, tak výsledek, museli být o dost ochuzeni. Ale i tak to zkrátka byl skvělý nápad. Děj filmu přítomné rozesmíval především nepokrytými narážkami na ruskou mafii, kterou jsou Karlovy Vary bohužel pověstné. Tato smutná skutečnost naštěstí zřejmě ušla hostům z ciziny - mezi nimi i jedné velmi vzácné filmové osobnosti, Christopheru Lee. Při děkovném projevu za významné ocenění svého přínosu filmovému umění řekl na adresu festivalu krásná slova – jeho atmosféru vnímal ve srovnání s ostatními jako tu nejhezčí. A protože se narodil v roce 1922, tak jich už nemálo navštívil. 

Event jako filmový festival by se neobešel bez filmových znělek. Ty byly dílem reklamního mistra Ivana Zachariáše. Jeho tvůrčí potenciál opět nezklamal, když za námět pěti různých znělek zvolil pitoreskní možný osud vzácných sošek Křišťálových glóbů v rukou v minulosti oceněných umělců. Například Miloš Forman si soškou drtil prášky, Danny De Vito s ní umlčel nevlídný zvuk budíku. Nejoblíbenější z pětice se však stala znělka s režisérkou Věrou Chytilovou, která se potýká s rozbitou soškou a vzácný glóbus se urputně snaží přilepit izolepou.

Ceremoniály jsou událostí, která nutně potřebuje pohotového, noblesního, inteligentního, vtipného, zkušeného, oblíbeného a šarmatního moderátora. Asi je zcela zbytečné dodávat jméno tradičního průvodce nejen ceremoniály, ale i celým festivalem. No ale dodejme ho: Marek Eben.
Na jeho bedrech byla po celou dobu odpovědnost za zdárný průběh velkých akcí. V závěru přiznal, že je velmi rád, že to má za sebou. Přitom samozřejmě celou dobu působil velmi svěže a suverénně.

Festival je o filmech, proto úvodní i závěrečný ceremoniál vždy pokračoval premiérou. Ten první filmem „What just happened“ („Co se vlastně stalo?“), který uvedl osobně jeho hlavní protagonista a zároveň i producent filmu Robert De Niro. Ten závěrečný uvedením slavného muzikálu „Mamma Mia“ v hlavní roli s Meryl Steep. Muzikál uvedla osobně jeho režisérka Phyllida Lloyd. Zajímavé bylo sdělení, že jde o její debut. Na debut tedy pořádný projekt.

Karlovy Vary – když využijeme jméno dějiště festivalu, pak jeho 43. ročník dostal fanoušky do filmového varu. A věříme, že ani v dalším roce nenabídne pouze filmový odvar.